Už svítá. Zatažené rolety pouští dovnitř jen pruhy světla. Ležím v klidu na zádech a pozoruji je na stropě. Už jsem vzhůru, ale nechce se mi vstávat, chci si prodloužit tuhle chvíli nicnedělání. Vedle mě spí ON. Také na zádech, hlavu lehce zakloněnou v polštářích.…

Uprostred ihriska svieti blonďavá hlava, ktorá pokračuje v útlom tele. Dali by sa ňom spočítať všetky rebrá, celkom bezchybne. Nohy má po členky zaborené do mäkkého piesku. Slzy mu stekajú po opálenej pokožke cez hrudník a špinavé brucho. Kde sú moje modré gule? …

Po rozchodu se Soňou jsem nebyl zrovna veselej, ale zároveň jsem věděl, že jsem udělal správně. Pokračoval jsem v rozvážení pizzy a zažíval další peripetie s holkama, co jsem potkal. Sice jsem přišel o svoji lásku, ale postupně jsem na ni myslel míň a míň a život šel…