Bouře zuřila za okny, hromy duněly, a blesky osvětlovaly celý pokoj. Klára seděla u krbu zabalená v dece, její kůže hřála od plamenů, ale v očích se jí odráželo vzrušení, které nemělo s ohněm nic společného. Čekala na Marka. Dveře se konečně rozrazily a dovnitř…

Klášter byl tichý, jakmile slunce zapadlo za obzor. Sestra Klára klečela před oltářem, ruce spjaté v modlitbě. Kamenné stěny kaple odrážely ozvěnu jejích šeptaných slov, ale myšlenky jí utíkaly jinam. Její tělo bylo oblečené do prostého hábitu, avšak pod těsnou látkou…

Do místnosti tiché, v tlumeném svitu, vkročí deset těl, v pohybu citu. Čtyři ženy v šatech z jemného hedvábí, šest mužů v očích oheň, co se neuhasí. Hudba hraje, lehce šeptá, vlny vínem barveného nektaru se setřásají z rtů. Doteky náhodné, těla se chvějí, napětí roste…

Byl pozdní večer, když Anna dorazila na tajnou společenskou akci, o které jí vyprávěla její nejlepší kamarádka. Nikdy dřív na podobném místě nebyla. Luxusní vila na okraji města, svíčky osvětlující cestu a tichá hudba linoucí se z otevřených dveří. Nervózně si uhladila…