Ležela jsem jsem na posteli, hlavu v polštářích, zavázané oči, ruce i nohy přivázané k posteli. „Už ti krásně rudne prdel, ty čubko, hezky ještě drž!“ práskal mě rukou přes zadek. Propínala jsem celé tělo, nevím zda jsem křičela, nevím, zda mým tělem projížděla…

Emo ty dívko bez viny, pojď semnou ulehnout do hlíny. Prokypřím jemně tvou půdu rýčem. až budeš se třást strašlivým chtíčem. Nakonec nechám tě ve slasti výbuchu, jaro je totiž cítit ve vzduchu.