Obracím se k plošinovému vozíku, na kterém je popruhová konstrukce s uvězněným Dakem, a pomalu ho před sebou tlačím dál až ven do chodbičky. V ní se ale zastavuju, aby to ti dva namakanci v zákulisí neviděli, a skláním se k mému spoutanému kolouškovi. Nevnímá mě. Musel…
Příspěvky
Povídka
Cukrová hora 14. Neviditeľný
Neviem, ako dlho som spal, dlho to nebolo. Prebudil som sa, keď boli už všetci na izbe, celé telo ma bolelo. Sadol som si na posteľ a chvíľu som len tak pozoroval pohyb v miestnosti. Nikto si ma našťastie nevšímal, čo som bol nad mieru rád. Skôr by som povedal, že po…