Svlečené tělo svírají provazy,
hlavou se míhají rozličné obrazy,
jak dlouho ještě budu zde spoutaná,
ležící, bezmocná, stále však oddaná..

Ticho, přítmí a vůně kůže,
visící na odpor sotva se zmůže,
bezmocná v poloze hlavou dolů,
čekajíc, zbavena možnosti vzdoru..

V komnatě lavice, řetězy, kříže,
přede mnou stojí studené mříže,
drží mě vězněnou v malinkém prostoru,
nahá jen s kuklou, teď cítím pokoru..

Poutaná řetězy k pevnému loži,
nehybné tělo zvrhlostem slouží,
čekajíc oddaně na loži s úchyty,
myšlenky v hlavě zůstanou ukryty...

Uprostřed místnosti stojící kříž,
na kříži bez šatů, k hříchu je blíž,
s kloboukem na hlavě a skrytou tváří,
stává se skutkem co měla ve snáři...

Poutaná k pranýři za její pýchu,
za to že tělo oddala hříchu,
za její chtíč i za její odvahu,
nucena u kůlu ukázat postavu...

Oděna v postroji, ruce má za hlavou,
nucena utlumit povahu svéhlavou,
postava bez šatů, halena do studu,
stojíce v pozici, oddána osudu...