(Povídka není inspirována skutečností. Zavádí mě však zhruba o osm let nazpět, kdy jsem danému pokušení řekla NE. Ale co kdybych se rozhodla opačně?) Když zastavujeme na poloosvětleném parkovišti, sevře se mi hrdlo. Nervózní jsem celý den, ale teď se to ještě stupňuje…

Celý večer jsem měla pocit, že už jsem je někde viděla. Nedokázala jsem od nich odtrhnout zrak. Byli tak kompatibilní. On k ní byl nesmírně pozorný, ona z něho celá paf. Smáli se spolu, doplňovali se, fungovali společně jako jeden, a přitom se dovedli věnovat ostatním,…