Borec, kterého jsem měla v puse, mě chytil pevně za vlasy. Začal mi diktovat drsný, hluboký rytmus a rány se mi odrážely až v krku. Z hrdla se mi ozývalo jen tlumené sténání a sliny mi stékaly po bradě na lesklou červenou gumu bodyčka. Chraptěl slastí a nutil mě brát…

Budík zazvonil stejně jako včera. Zvedla jsem se bez přemýšlení – tělo fungovalo, hlava ne. Ruce dělaly věci samy: káva, sprcha, vlasy, oblečení, sednout do auta, jet, cesta. Všechno jako vždycky. Jenže ten klid byl klam! Všechno ve mně bylo v pohybu, i když jsem…

Ráno jsem šla do práce dřív než obvykle. Projižděla jsem autem a město bylo ještě poloprázdné, ulice studené a tiché. Cítila jsem jen zvláštní směs klidu a napětí – takový ten pocit, kdy přesně víš, co máš udělat, a přitom se ti rozbuší srdce, jakmile položíš ruku na…

Stála jsem naproti Petře a pořád jsem v ruce držela tygrovaný kousek latexu, který mi před chvílí podala. „Dělej,“ řekla Petra klidně, s pohledem, který byl překvapivě měkký. Zatajila jsem dech. Ta věta mě zasáhla hlouběji, než měla. Nešlo o výzvu, spíš o zrcadlo —…

Měla jsem na sobě džíny a mikinu – úplně nevhodné na pohyb. Představa, že budu stát v civilu uprostřed tělocvičny, mi přišla divná. Učitelka by měla jít příkladem, ne být výjimkou. „Převlíct se,“ řekla jsem si tiše, zatímco jsem přecházela chodbu. Věděla jsem, že mám…

Budík se ozval v půl sedmé. „Ne,“ zamumlala jsem a překlopila se na druhý bok. O pět minut později znova. A za dalších pět. Teprve na pátý pokus jsem kapitulovala a pomalu se posadila. Pátek. Den, kdy se chce vstát nejmíň, ale musí se. Noční košilka se na mě lepila,…

Bylo pondělí, jako každé jiné. Stejně jako už několik let jsem si v půl šesté oblékla legíny, sportovní podprsenku a tričko, stáhla vlasy do culíku a čekala, až před dům přijede Lenka. Pondělky patřily našemu cvičení – stepům v kulturáku ve vedlejší vesnici. Stal se z…

Slunce už stálo vysoko, když se dveře s tichým cvaknutím otevřely. Uvnitř pokoje bylo dusno, vonělo to potem, latexem a potemnělou nocí. Já visela pořád připoutaná v rámu, hlava mi padala dopředu, sliny kapaly z roubíku. Stroj vrněl, ale jen v přerušovaném režimu – obě…

Byla jsem už rozpitá, v hlavě hučelo víno, sekt i panáky, a jediné, na co jsem myslela, bylo: ještě chvíli vydržet, pak už se vyspím a ráno to všechno skončí. Hostina se přelila do volné zábavy, lidi odcházeli, ženich dávno odpadl. Já si představovala, jak si lehnu do…