Seděl jsem na nádvoří zámku Zelený Újezd (perly rokoka, jak říkáme do omrzení na začátku a konci každé prohlídky), vychutnával si paprsky dopoledního sluníčka a uvažoval, jak je všechno relativní. Včera touhle dobou jsem vyrážel na svou první trasu v roli průvodce (na…
Sledoval jsem krajinu, ubíhající za okny motoráčku, do kterého jsem před chvílí přestoupil z rychlíku od Prahy, a přes nepopiratelnou malebnost scenérie si říkal, jestli to s tou láskou k cestování vlakem přece jen trochu nepřeháním. Autobusem bych byl v Zeleném Újezdě…
"Zelený Újezd? Jé, tak to se tam si potkáme.", zavrněla Miriam a protáhla se jako kočka. Ranní sluníčko kreslilo na polštář siluety malostranských věží a já se už kdo ví pokolikáté zatetelil radostí z toho, jak bezvadný podnájem jsme s Ivanem šťastnou náhodou sehnali.…
Toho nápisu jsem si v dámské šatně všimla někdy před měsícem, musel se tam objevit krátce předtím. Napsaný drobným, ale úhledným písmem v rohu z boku skříněk, aby ho každá vedle něj sedící po chvíli zaznamenala, zároveň ale aby nepopouzel hned ode dveří uklízečku k…
"Anet, co se furt tak usmíváš?", zaútočí přes stůl Vanesa kolem druhé, až sebou poplašeně trhnu. Já se usmívám? No, asi jo... "Tak je pátek, těším se, až vypadnu.", zamumlám neurčitě. "Jůů, vy máte s Robinem něco v plánu? Nějakou akci? Něco romantickýho?", vyzvídá…
"Tak copak dneska, mistře? Další marný pokus prorazit v tomhle prohnilém státě s uměním?", přivítala mě tentokrát obzvlášť zasmušile skladnice Ema a skepticky odfoukla svou černou ofinu z čela. "Nebuď protiva, Emo! Určitě to dopadne dobře. No ahooooj Emile, to koukáš,…
"Ještě jednou vidět Spartak hrát...", zanotoval neznámý hlas, až jsem sebou trhnul já i kudrnatá grafička Kamila, pod jejímž svetrem má ruka teprve před chvílí nesměle vystoupala od bříška na křivku prsa a prsty se přes košíček podprsenky začaly seznamovat s reakcemi…
Vleže jsem pozoroval míhající se světla a stíny na stropě a smiřoval se s tím, že mě vymknutý kotník, následek pádu ve skladu našeho výtvarného družstva, pár dní nepustí z bytu. Před lety jsem to už zažil, ještě na střední, přímo v maturitním ročníku, kdy jsem si se…
Když jsem skončil s hlídáním domu kolegy Kasalického, které mi zpříjemnil dvěma sezeními s amatérskými modelkami Bětkou a Hedou, vrátil jsem se do Prahy, abych pracoval na své mozaice do soutěže o výzdobu zasedačky pražské "továrny na kde co", jak jsem si ji překřtil.…
Po mém návratu z Posázaví jsem byl za svou mozaiku v zasedačce nové budovy továrny na léčiva vedením výtvarného družstva pochválen, i když tak trochu nanicovatě. "Emilovi se to povedlo, tamní vedení bylo moc spokojené, dokonce nás pozvalo na slavnostní otevření té…
