"To je stejně hustý, že tu děláte barmana, pane profesore.", vyjádřila se pro ni typicky přímočaře Andrea, pak ale namísto obdivného nasadila skeptický výraz. "A smí vůbec učitelé pracovat v barech? Není na to nějaká vyhláška? Jako kažení mládeže nebo tak?" Přiměl jsem se neodseknout, že především existuje jasný právní předpis, podle kterého by tu správně měla srkat maximálně Kofolu, a odolal…

Zážitek s rozhodčí Gizelou alias Ginger (z principu jsem odmítal jí tak říkat) ve sprchách naší šatny po prohraném zápase byl stejně nečekaný, jako vzrušující, a v konečném vyznění i docela vtipný. Když jsme se dost nasmáli výrazu vrátného, kterému Gizela v mém doprovodu vracela klíče od šaten, zašli jsme jen ve dvou na drink, a jak jsem přes svou sklenici pokukoval po dvojici malých, zpola…

Normálně se na eskalátorech rád svezu, tentokrát jsem ale rázoval nahoru, a vůbec mi to nevadilo. Důvodem pro horlivý pohyb tam, kde jsem se mohl nechat jen unášet, byly dvě polokoule výstavní ženské zadnice, natřásající se a pohupující, jak jejich majitelka spěchala tři schody nade mnou v upnutých legínách, jaké by má puritánská povaha doporučila spíš na hodinu jógy, ideálně soukromou. I když…

Pomohla tomu úplná náhoda. Ty bavlněné nohavičkové kalhotky jsem měla už dlouho. Spíš pohodlné než sexy, Jindrovi se třeba moc nelíbily, i když mně přišlo, že jsou sice bez ozdob, ale když si je natáhnu pořádně, tak mi ji vlastně docela hezky a malinko vyzývavě vyrýsují. Mám jiné, které zase nemám ráda já, protože díky střihu přední části mi z nich zkrátka kouká - z těch je naopak Jindra úplně…

Tereza po očku zkontrolovala, že jsem zabraný do psaní propouštěcí zprávy, otočila se ke mně zády a přetáhla si přes hlavu tričko. Vychutnal jsem si pohled na její nahá záda, jejichž opálenou snědost přerušovala jen černá krajková podprsenka, a představoval si, jak asi vypadají její košíčky; Terčino spodní prádlo jsem znal poslední týdny čím dál líp, ale vždycky jen zezadu. Dal jsem si záležet,…

Když Romanovou Audi zaskřípal pod koly štěrk cesty, snažil jsem se neslyšet v tom protivném zvuku nic osudového. Takových odjezdů bylo a bude... Přesto jsem byl rád, že mi potenciálně smutnou scénu rozveselily Adamovy grimasy za okýnkem, v samém záhybu cesty mi navíc nadšeně zamával. "Nejste doufám smutnej, že ne?", zjevila se s tradičně skvělým načasováním Iveta. "A proč bych měl být? Maximálně…

"Páni, uteklo to děsně rychle. Ale co my za těch pár dní stihli... hustý!" Byl jsem rád, že tenhle verdikt jsem nevyřkl u snídaně v nějakém návalu otcovského trapna já, ale s klasickou dikcí současných teenagerů zhodnotil naši společnou dovolenou Adam, když mezi dvěma houskami procházel v mobilu galerii fotek, které za těch pár dní pořídil. Uteklo to opravdu hodně rychle, a přestože jsem Hance na…

Vystoupili jsme z vlaku v době, kdy letní podvečer zalil Mikulov nejhezčím světlem, takže jsme domů nespěchali a loudavě se nechávali okouzlit jeho atmosférou. Po návštěvě lednicko-valtického areálu šlo o další estetický zážitek, jaké si člověk uloží hluboko do vzpomínek. Proč to nepřiznat, dělalo mi radost, že Adam cestou od nádraží každou chvilku něco fotil a na náměstí navrhl zajít ještě k…

Další ráno byl Adam samozřejmě zase pryč dřív, než jsem vůbec otevřel oči. Zase lepší, než kdybych ho musel z postele tahat, pomyslel jsem si a s nadějí vyhlédl z okna na terasu protějšího apartmánu, ale namísto skotačení některého z veselých děvčat, ideálně v nedbalkách, jsem uviděl od pohledu nesympatického chlapíka, vyvaleného jen v košili a spodkách s mobilem v ruce. Matně jsem se upamatoval,…