Když jsem znovu otevřela oči, světlo v ordinaci bylo jasnější. Jako by se realita nevrátila úplně – spíš jen změnila barvu. Seděl naproti mně na stoličce, ve svém bílém plášti, s rukama složenýma v klíně, jako by čekal, až sama najdu odvahu. „Můžeme pokračovat?“…

Ležela jsem na vyšetřovacím lehátku v ordinaci, kde panovalo příjemné přítmí. Vzduchem se linula jemná vůně levandule a čistoty. Můj rostoucí pupík se zvedal s každým mým dechem, naplněný nejen očekáváním, ale i zvláštním druhem napětí. Ležela jsem rozevřená, jen v…