Je vedro. Závěsy jsou zatažený, aby se dovnitř dostalo aspoň o trochu míň tepla. Ale to světlo je tak krásný.
Miluju léto, miluju slunce a vodu, miluju tu vůni, když se sluneční paprsky opíraj do jehličnanů a posečený trávy. Když je večer voda po celým parným dni ohřátá a je jen o málo chladnější než vzduch a ta žlutá suchá tráva, která trpí suchem, voní jako seno. Teda voněla by i ráno zelená, šťavnatá a orosená, ale to kolem sebe teď nepozoruju.
Jsem ráda a jsem vděčná, že si můžu léto užívat v rámci možností tak, jak chci a potřebuju - tzn. u vody, v plavkách, který nejsou ani jednobarevný, ani jednodílný. Když vidím dění na na některejch sociálních sítích, říkám si, jak mám spokojenej život, když se nemusím účastnit z žádný strany negativního komentování ničích těl. Každej víme o historii svýho těla a o jeho zdravotním stavu nejvíc a pokud potřebujeme trochu "poděsit", stačí si občas zajít k doktorovi. 😁 To, že teď má naše fyzično nějakou formu a podobu neznamená, že ji takovou bude mít navždycky + tejden k tomu. Nevíme, co se může stát, co s náma může otřást tak moc, že z toho začněme prudce hubnout, přibírat, ztrácet vlasy, z čeho nám přibudou vrásky. Můžou to bejt i vrásky od smíchu a můžeme se díky vnitřní spokojenosti pohnout blíž rovnováze. Všechno je v procesu. Naše duše potřebuje tělo k prožívání života na týhle planetě. I změny těla můžou bejt zásadní pro duševní vývoj.
Mrzí mě, že jsou lidi, který se nesvlíknou do plavek, protože se moc styděj. Není to jen záležitost žen, byť se o tom o dost víc mluví. Mrzí mě, že jsou lidi, který nemaj na práci nic lepšího, než furt někoho kritizovat na základě toho, co vidí, aniž by měli zájem o to pochopit, proč je zrovna něco vidět tak, jak to je. A může to bejt rodina ze který jsme vyšli, pro koho jsme od vždycky a navždycky ty nedokonalý, ty nepovedený, ty první nebo jinak "zdeformovaný" palačinky.
Užívám si, že se tu můžeme ukazovat tak, jak jsme. I s nad/pod-váhou, striema, jizvama a nesymetrickým poprsím. ❤️