Noční nalada
Ticho v místnosti.
Svíčka hoří a stín se hýbe po zdi.
Obraz přede mnou má oči,
ale někdy mám pocit,
že se nedívám já na něj…
že on se dívá na mě.
Kolik věcí v životě jen míjíme,
aniž bychom se zastavili?
Kolik barev přejdeme,
protože jsme zvyklí vidět jen černou a bílou?
Noc je zvláštní učitel.
V noci totiž všechno zpomalí.
A když zpomalí svět,
najednou slyšíš vlastní myšlenky.
Možná proto mám ráda tyhle momenty.
Ticho, světlo a barvy.
Protože někdy je obraz jen obraz.
Ale někdy…
je to zrcadlo.