Vzhledem k tomu, že se mi ve zprávách opakují podobné dotazy, nechám Vám zde pár info na jednom místě. Tvorbu zde sdílím především proto, že mne baví. Těší mne, když fotografie, texty nebo myšlenky někoho osloví, inspirují nebo třeba jen na chvíli zpříjemní den. Také…

Začalo to hlasy. Hlasy dvou dívek, které se nesly po hladině z loďky někde daleko na vodě. Zpívaly lehce, trochu falešně, trochu krásně, takovým tím způsobem, kdy člověk nemusí být dokonalý, aby se ho něco dotklo. Jejich zpěv klouzal po hladině. Odrazil se od druhého…

Původně tam nikdo nebyl. Jen přehrada, kameny, stromy a ticho, které se drželo nízko u vody. Slunce stálo ještě dost vysoko na to, aby hřálo, ale už ne tak tvrdě, aby pálilo. Hladina se pohybovala pomalu, těžce, jako by se jí ani nechtělo dýchat. Přišla dřív. Chtěla…

Plovárna, kde se zastavil čas. Ne obrazně. Opravdu. Betonové ochozy, trochu drsné pod bosými chodidly. Staré kovové zábradlí kolem bazénu, natřené barvou, která už na některých místech povolila. Přesně ten typ zábradlí, na kterém kdysi děti dělaly kotrmelce, šplhaly…

Bez látky, bez nároku Na nuda pláži bylo zvláštní ticho. Ne proto, že by tam lidé nemluvili. Smáli se, otáčeli stránky knih, chodili do vody, pili, volali na sebe přes ručníky. Těla ležela na slunci samozřejmě, bez té obvyklé hry na zakrytí a odhalení. Tím nahota…

Co kdyby ten další byl lepší - přestali jsme žít a začali optimalizovat ? Kdy jsme se vlastně přestali potkávat? Ne psát. Ne lajkovat. Ne klikat. Potkávat. Dříve člověk někoho oslovil. Někdy nesměle. Někdy dostal košem. Někdy z toho bylo jedno rande. Jindy deset let…

Byl podzim. Ale ne ten studený, sevřený, který člověku připomíná konec. Spíš podzim, který se ještě chvíli tváří jako léto. Slunce svítilo nízko, zlatě, měkce, a teplo se drželo ve vzduchu déle, než by mělo. Takový den, kdy se člověk nechce vracet. Oheň v grilu tiše…