Je první máj, je lásky čas,
a ty stíráš schody zas,
posloucháš jenom hadry hlas,
na lásku nemáš vůbec čas.

O lásce šeptá tichý mech,
hned bych si k tobě, lásko, leh,
kdybys ležela na zádech,
až se mi z toho tají dech,
a ty tu stojíš na schodech.

Jsem v okouzlení velikém,
když potkávám tě s kbelíkem,
když vídávám tě na chodbách,
jak z parapetů stíráš prach,
hned bych si na tě, lásko, sáh,
z té mokré hadry mám však strach.
Když chtěl bych sáhnout na tvá ňadra,
že zasáhne mě mokrá hadra.
(Zlomená ruka, špitál, sádra...)