Večer byl tichý a teplý. Martin seděl v křesle v pološeru svého bytu, telefon v ruce. Věděl, že dnes večer přijde zpráva od ní – od Anny, dvaadvacetileté dívky s andělským obličejem a ďábelským úsměvem. První hlasovka přišla v 21:47. „Ahoj, tatínku…“ její hlas byl…

Bylo mi osmadvacet. Jí osmatřicet. Celý večer jsme si vyměňovali pohledy přes bar – krátké doteky, její prsty na mém předloktí, ten způsob, jak se naklonila blíž, abych ji slyšel přes hudbu. Když se večírek rozpadal, přistoupila ke mně úplně blízko a zašeptala mi do…

Probudil jsem se dříve než ona, jako obvykle. Ležela na boku, zády ke mně, deka jí sjela k pasu a odhalila křivku beder a horní část zadku. Cítil jsem její teplo, vůni vlasů a kůže – tu známou směs, která mě vždycky okamžitě vzruší. Měl jsem tvrdou ranní erekci, tu…

Stojíš po tréninku ve fitness šatně, ještě celý zpocený, tričko přilepené na hrudi a břiše, kraťasy trochu níž, než by měly být. Slyšíš, jak se za tebou zavřou dveře – ne ty hlavní, ale ty boční, co vedou na menší masážní místnost, kam normálně nikdo nechodí v tuhle…

Její vysokoškolský pokoj na Letné voní po kávě, starém dřevě a trochu po vanilkovém svíčkovém vosku. Okno do dvora je pootevřené, z ulice sem doléhá vzdálený tramvajový cinkot a občas někdo zakřičí cestou z hospody. Balík ležel na posteli už tři dny. Dnes ho konečně…

V roce 1937, když se nad Vltavou válela hustá podzimní mlha a pouliční lampy na Malé Straně vrhaly žluté kruhy na mokrou dlažbu, bydlela v malém bytě s vysokými okny paní Ludmila, vdova po úředníkovi z ministerstva, žena čtyřiačtyřicetiletá, jejíž tělo dosud drželo…

Bylo mi osmnáct, vrcholová atletika, sprinty na dráze, tělo jako z oceli – široká ramena, vyrýsované břicho, nohy, co dokázaly vybuchnout rychlostí 11 vteřin na stovce. Ale po posledním závodě mi ztuhla bedra a hamstringy tak, že jsem kulhal i na chodbě na internátu.…

Byl jsem ten typ kluka, co si myslel, že má všechno pod kontrolou. Dokud mi do notifikací nepřistála ona. @lusilove. Pražská milf s ďábelským úsměvem v profilovce a slovy, který mi vždycky zabodly přímo do podbřišku. „Zítra 6:04. Buď online. Nebo tě smažu.“ Nastavil…