Byl jeden z těch letních večerů, kdy víc než cokoli jiného, chce sedět někde venku a pozorovat nebe. Ideálně s někým, ale tohle ten večer nebyl. Byla to obyčejná nudná sobota. Ale ona si stejně prosadila svou; chtěla se jít bavit a být mezi lidmi. Zatímco Lukáš chtěl být doma. Ale když už si měla volit mezi jeho stereotypem nebo svým, volba byla jasná. S ním by to byl začátek filmu, pak sklenička…

Zkousla jsem si silně rty, takže okamžitě dostaly barvu právě dozrávajících třešní. „Myslela jsem, že s tebou se nemusím bát ničeho.“ Usmál se takovým nicneříkajícím úsměvem. Spíše jeho oči se usmály. Ty teskně modré oči, ve kterých se odrážel chtíč protkaný nedotknutelnou něhou. „Máš pravdu,“ pohladil mě po tváři a vtisk rty na mé čelo. „A teď zavři oči. A nepodváděj.“ Pevně jsem k sobě…

Popadla jsem ho za ruku a táhla do malého obchůdku s nejrůznějšími dekoracemi. Věděla jsem totiž, že se tam nachází i poněkud jiný druh „dekorací“ - spíše hraček, abych byla přesnější. „Teď na chvíli zavři oči,“ požádala jsem ho a rychle přešla k regálu, kde se nacházeli těstoviny ve tvaru penisu, velká lízátka imitující ženská i mužská přirození a … A něco, co jsem moc chtěla. Spokojeně jsem se…