Třetí pohled Všechno začalo nevinně. Vlastně skoro obyčejně. Pár večerních drinků, trochu smíchu, víc pohledů, než je v přátelství obvyklé. Ona se jmenovala Klára. On byl David. Byli krásní. Ne tím způsobem, který člověka hned omráčí – ale tím pomalým, tichým žárem, co zůstane pod kůží. Byli sehraní. Jako by mezi nimi bylo něco víc než jen slova a doteky. Něco nevysloveného. Sdíleného. A pak jsem…
První dotek ticha Zazvoníš. Otevřu ti beze slov. Jen pohledy se střetnou. Sloupnu z tebe každodennost. Kabát, boty, i zbytečný svět v telefonu, který mi položíš do dlaně. Od teď nejsi nikde jinde než tady. Se mnou. Sama sebou. Ve vzduchu bude hořet ticho svíček. Hudba beze slov. Vůně důvěry a vzrušení. Moje pravidla. Tvé chtění. — Pravidla přijetí Než si klekneš, budu před tebou stát a řeknu…
Byl to jeden z těch tichých večerů, kdy Praha ztichne do zvláštního, svátečního ticha. Ulice Hanspaulky byly zalité teplým světlem pouličních lamp a z oken starých vil se linula vůně večeří a vína. Petr otevřel dveře s lehkým úsměvem. Měl na sobě tmavou košili a v ruce láhev červeného z malé moravské vinice, kterou si schovával pro “něco výjimečného.” A dnes večer tím něco byli oni – Lucie a…
