… pozvolna kloužu bříšky prstů vzhůru po tvé vláčné horké kůži… moc hezky hřeješ… tvou blízkost, vnímám ji snad každou svou buňkou, každičkým pórem… tak silně… tak intenzivně. Odvážím se opět otevřít oči, abych spatřil kontury tvého těla, kontrastující s přítmím okolí… jsi nádherná, nahé ti to moc sluší… tvé křivky… v tomto světle… vzrušuje mne už jen pouhý pohled na tebe… cítím… cítím, jak…
Na tváři mne políbí paprsek podzimního Slunce prosvítající skrze koruny letitých dubů. Pozvolna otevírám oči dosud slepené spánkem po namáhavém dni. Hřbetem ruky odhrnuji nezbedný pramen havraních vlasů šimrající mne na špičce nosu. Z obětí těžké houně se soukám snad pomaleji než starý jezevec ze své nory. Plivancem pouštím žilou náhlému přívalu hněvu a ranní nevolnosti. Celodenní jízda v koňském…
Příběh, který jsem se pro Vás rozhodl sepsat, se udál během třetího ročníku mých vysokoškolských studií. Ten rok se v mém životě událo mnohé, avšak na bílou krajku obepínající ten boží zadek, nezapomenu nikdy! Již během své první přednášky z matematické analýzy jsem si uvědomil, nakolik významným pojmem v matematice jsou hladké křivky. Pravda, pro většinu přítomných jejich význam spočíval toliko…
