Mezi největší dosavadní životní milník bych označila nástup na vysokou školu. Odstěhování od rodiny, život v novém městě, nová škola, vlastně nic nezůstalo při staru. Nastěhovala jsem se na kolej, kde jsem vyfasovala i spolubydlící Kláru. Klára byla můj přesný pak, já introvertní, tichá a při troše sebekritiky šprtka, ona extrovertní upovídaná flegmatička, která byla každý večer na jiném večírku…

Moje babička má sestru Marii. O Marii se v naší rodině nikdy moc nemluvilo, vlastně jsem o ní téměř nic nevěděl, babička o ní nemluvila a nevšimnout si jí kdysi dávno v rodinném rodokmenu, nevěděl bych o ní nic. Jednoho podzimního dne nás kontaktovali, že Marie zemřela. Zařídil se pohřeb a započalo dědické řízení. V něm jsme zdědili její vilu Jarmilu v Uherském Hradišti. Babička chtěla dědictví…

Po maturitě na gymnáziu jsem prožívala zdánlivě jedno z nejhezčích období v životě, měla jsem dlouhé prázdniny, bezvadného přítele a dobře placenou nepříliš náročnou a flexibilní brigádu. Co víc jsem si mohla přát? To léto jsem ale kromě užívání si řešila ještě jednu praktickou záležitost a to vysokou školu, přesněji můj nástup na ni. Kolej jsem samozřejmě už zařízenou měla, takže shánění…

Není to tak dávno, co se mě zeptal táta, jestli bych nešel do investičního bytu. Že on má něco uspořeno, já určitě taky, že by to mohla být fajn záchrana před inflací a i fajn pasivní příjem. Částka se mi ale na byt zdála malá a zadlužovat jsem se nechtěl. Navíc když si dal podmínku koupit novostavbu, aby s tím nebyli po pár letech starosti, viděl jsem to černě, ale tak jednou týdně jsem koukal…

Když jsem si před nedávnem procházel nabídky brigád, zaujala mě jedna nabídka komparzní agentury, která hledala do jednoho filmu ženy jako prostitutky do nějakého klubu a muže jako klienty, ženy jen v kalhotkách, muži zcela nazí, oba budou předstírat styk. Bylo to docela dobře placené a tak jsem téměř bez váhání odpověděl a poslal fotky. Nehledali žádného modela, to by mě mohli vybrat, říkal jsem…

Není to tak dávno, co jsem s partou kamarádů vyrazila do klubu. Myslím, že jsme se docela dobře bavili, ale Michal si všimnul, že nějak nepiju. Jednak jsem měla jít ráno do práce a za druhé jsem na to nebyla finančně nejšťastněji. U peněz jsme konec konců chvíli zůstali. Svěřila jsem se, že má finanční situace není nejlepší, že mám při běžné práci ještě brigádu a i tak se mi nedaří příliš spořit.…

Jedna z nejnudnějších věcí, jakou v životě pravidelně absolvuji, je cestování. Od určité doby netvrdím, že mým koníčkem je cestování, nicméně poznávání, protože hodiny v dopravních prostředcích mě nijak nenaplňují, nicméně ráda poznávám cílové destinace. Nejsem obdařena darem okamžitého usnutí, jen co si sednu a tak mám za sebou stovky prozíraných hodin z okýnek nebo na sedadlo před sebou. Nejsem…

Blížily se Vánoce. Všude byl hrozný zmatek, obrovské množství aut, věcí a lidí. Ano, zase se v prosinci ti lidé nějak záhadně přemnožili. Ve škole jsem byla průměrná, ale tento fyzikálně-přírodovědný úkaz snad nikdy nepochopím. I já se účastnila toho šílenství. Prvně fyzicky, pak raději jen virtuálně a fyzicky jsem strávila dvě třetiny svátků a třetinu života v řadě na poště. Kdyby pošta…

Zuzka a Denisa nastoupily společně na vysokou ekonomickou školu. Měly štěstí, nejenom že byly v jednom ročníku stejného oboru, dokonce se staly i spolubydlícími na koleji, což mělo nepochybně výhody a mohly spolu konzultovat školu a probíranou látku. Obě dívky byly povahově odlišné. Zuzka byla taková šedá myška, pilná studentka, co nejraději nevyčuhovala z davu, nikam moc nechodila, oblékala se…