Bylo to přesně to ráno, kdy se člověk probudí, je utahaný, bez nálady a s myšlenkou jestli musí dnes do práce. Při pomyšlení na to, že den za dnem je to pořád stejný ubíjející stereotyp, do práce, z práce rychle pro děti, doma něco udělat a druhý den to samé.. "Není už na čase vypnout a trochu se zastavit?" říkám si pro sebe s ranním kafem v ruce a pohledem na řvoucí děti.. "No jasně, že je...…