pořád pokračuje. Dnes mám mám za úkol nasadit na kozy kolíčky,na každou čtyři,vydržet takto hodinu a potom si potřít odhalené pysky Alpou.Používáme dřevěné kolíčky,tak mám obavu,zda tohle vydržím,zatím jsem měla jen dva a 30 minut a kozy podvázané,teď je budu mít napospas každému případnému dotyku. Jsem nahá ,beru kolíčky a začínám připínat,cítím štípání,jak dlouho vydržím? už mám všechny…

Ano,tento den opravdu existuje.8.8 a slaví se převážně v Brazílii,tak všechno nejlepší. Já tuto zprávu vypustila mezi známé a ráno mi píplo pás smsek s přáním.....jo kdyby tak věděli... Komunikace mezi mnou a Pánem trochu pohasla,já byla pracovně dost vytížené,on ostatně taky a navíc se ke mně nastěhovala na nějaký čas nemocná sestra,takže domluvená setkávání jsme museli odložit. V počátcích…

kdo čte naše povídky,tak už trochu ví,oč se jedná. Já subinka,on Pán.Jsem cvičená na dálku,Pán zadá úkol a já jen plním,fotím,popisuji dojmy.Aby při "kontrolním dnu "bylo už jasno. Tentokrát je úkol "lehčí"...tedy není tolik náročný na čas. Najdu si chvíli klidu a podvážu si kozy,na fotkách to vypadá stejně,takže tentokrát netočím provaz kolem krku.Provaz pořádně přitahuji,tak jako by ho vázal ON…

"Dobré ráno,jak jsi se vyspala,co máš v plánu feno":,můj Pán se zajímá.Je takový pozorný,nebo se mě snaží dostat do pozice "hlídané"? To zatím nevím ,beru to jako zájem z jeho strany. Za začátku naší komunikace už jen uvidět že mi píše ve mně vyvolávalo silné chvění.S odstupem času už tolik nereaguji,jen po přečtení úkolu,nebo jak tomu bylo zrovna dnes když napsal...nelíbí se mi jak se mnou…