Můj sen Možná se to stalo. A možná ne. Každý ať posoudí sám. Já tomu říkám můj sen – sen, který bych chtěl prožít. Cyklistika je moje vášeň. A právě kolem ní se ten sen točí. Jednoho jarního dne jsem nasedl na kolo a vyrazil na svou oblíbenou trasu. Vzduch byl svěží, vůně kvetoucích stromů se mísila s teplem slunce a asfalt pod koly tiše zpíval. Kousek za městem jsem potkal muže na kole.…
Povídky (6)
Když princ z nepřijede Žijeme v době, kdy lásku hledáme na displejích, a ne v kavárnách. Tak trochu jako kdyby se ta stará dobrá romantika přestěhovala na Wi-Fi a místo polibku jsme poslali emoji. Ale i v tom digitálním světě hledáme pohádku – prince na bílém koni, nebo spíš prince s vyrýsovaným tělem, osmipackem a... no, však víte. Proč by si člověk měl lámat hlavu s někým, kdo nevypadá jako…
O králi, který měl vše, kromě pravdy Bylo nebylo, v jednom království, kde se zlaté věže leskly i v dešti, vládl král tak krásný, že se do něj zrcadla sama skláněla. Měl postavu rytíře z písní, úsměv jako slib a oči, v nichž se ztrácely sny každého, kdo se do nich podíval. Jmenoval se Král Arend, a lid o něm říkal, že sliby umí sázet jako růže — rychle, bohatě, ale bez kořenů. Po jeho boku…
Říkají, že Bach hledal dokonalou harmonii. My ji hledáme taky — ne v notách, ale v lidech. V pohledech, co trvají o vteřinu déle, než by měly. V polibcích, které zmizí dřív, než si zapamatujeme jejich chuť. Ve zprávách, co svítí v noci jako noty na displeji, a ráno už nemají žádný rytmus. Každé lidské slovo zní jako tón, který by mohl změnit svět, ale lidé hrají pokaždé jinou skladbu. Jednu…
Pod hvězdami První setkání Adam Seděli jsme naproti sobě v malé kavárně a já se snažil zklidnit bušící srdce. Radim byl naživo ještě hezčí než na fotkách – měl takový ten přirozený šarm, který člověka přitahuje, aniž by se o to musel snažit. Lehce se pousmál, napil se čokolády a pak se na mě podíval přes okraj hrnku. "S čím jsi počítal, když jsme se domluvili na setkání?" zeptal se najednou. …
Zamyšlení/ změna pohledu Říká se, že muži hledají muže. Jenže spíš to vypadá, že hledají dokonalý algoritmus: věk přesně vymezený, postava přesně vytvarovaná, role přesně definovaná. Jakmile něco nesedí, hned přichází odmítnutí, narážka, urážka. A když se potkají dva, kteří by si vlastně mohli být blízcí? Stejně se navzájem shodí, jen aby sami nevypadali nedokonalí. A tak trávíme tisíce hodin…