Bouřka nebyla daleko, na obloze temné mraky, přes které stále prosvítalo ostré slunce, dusno. Sedl jsem na kolo a vyšlápl směrem k lesu. Už byl cítit chladný vítr, hnaný tlakovou níží. Stihnu to než začne pršet. Příjemný vítr ve volných kraťasech na ostro, pěkně chladil, žádný zapařený men-in-lycra. Vyšlápl jsem kopec, rovinka kopec a pak sjezd dolů a rovnou na singletrack. To už z dálky…

Z hudby zbyla jen ozvěna v uších, vůně roznášené větrem v lehkých závanech podrthovaly kouzlo letní noci. Obloha plná hvězd, tlumený zpěv opilců a dvojice ukryté v přítmí, okolní svět pro ně byl jen kulisou, neochotně vnímaný komparz kolemjdoucích. Za rohem opřená o zeď na rychlovku, kalhoty u doširoka rozevřených kolen, nechala jej do sebe pronikat. Funěl a přirážel, opět se chtěl jen rychle…

Hodiny odměřovaly čas, který zbýval do online seance. Jako vždy začne pomalu, trochu flirtu, pak ukáže prsa, nakonec si vyhoní kundu, možná bude muset předvést dlouhej squirt, je na to připravená. Stačí přes den hodně pít aby moč byla hezky čirá, pak to před vystoupením dobře načasovat, aby se jí nechtělo moc brzo, což by nakonec nebyla pro většinu jejích fanoušků překážka, naopak by nejspíš…

Venku se pomalu šeřilo. Pokoj, ve kterém seděla, byl zařízený skromně a útulně. Na psacím stole z masivního dřeva, nebylo nic víc, než útlý notebook s neutrálně šedým kovovým tělem. V knihovně po její pravé ruce, trpělivě vyčkávali úhledně seřazené svazky. Pozornému oku, nemohl uniknout abecední pořádek jednotlivých děl. Otočné křeslo, jemně povrzávalo když se zaklonila víc dozadu. Hlavu…

Svět si tvoříme podle vlastních pravidel. Bohužel zůstává pravdou, že jsme si těch pravidel a omezení vymysleli až příliš mnoho. Sice je díky tomu co porušovat a má to nádech rebelie, jsou však pravidla, která ač nedávají smysl, porušit nelze aniž by to nevedlo k těžkým důsledkům. Člověk na svět přichází nahý a stejně tak z něj v přeneseném slova smyslu odchází. Přesto je nahota vyhrazena…

“to přece kamarádi nedělají” řekla potichu a vytáhla mi ruku z kalhotek. Ošívala se a nenápadně přirážela. Ruku jsem stále měl uvězněnou za opaskem. Držela ji napůl cesty k místečku rozkoše a bodem kdy by se mi mohla snadno vytrhnout a odejít. Bylo jasné že váhá, vzrušením jí bušilo srdce a zhluboka oddechovala. Musela cítit tlak mého klacku, který se pevně rýsoval v těsných džínách. “Strašně…

Co mě přitahuje na focení? Je to určitý druh moci. Fotit lidi, znamená, mít nad nimi kontrolu. Je to dialog, neustávající komunikace, která je za hranicí slov. Vzájemné pouto, pro tento účel a tento okamžik. Skupinové focení, kdy je na jednu holku šest chlapů, je jen prázdné pozérství, je to bez obsahu, jen nahé tělo v kulisách chaotického dění. Nakonec jsem to stejně já, kdo modeluje scénu a…

Vím, že ji to dlouho přitahovalo. Jako všechno nepoznané, byl anální sex, opředen tajemstvím, očekáváním a strachem. Zkoušela menší rozměry kolíků, a doufala, že se dírka natrénuje a jednou to půjde samo. Milenci, se kterými to zkoušela, příliš spěchali. Snaha narvat do stažené řiťky, z pohledu velikostních poměrů, obrovského ptáka, se míjela účinkem. Bolest a frustrace. Touha zůstávala…