Bylo horký dusný ráno, když jsem stál v předsíni a Tomáš, můj novej dress code manager, seděl na gauči v tričku. Před sebou měl papír. Tlustej, čistě vytištěnej, připravenej. A moje jméno na něm. „Tady,“ řekl bez emocí a pokynul na stůl. „Tohle podepíšeš. Teď. Beze slov.“ Přistoupil jsem a četl nahlas, jak mi přikázal: Jednostranný závazek Martina vůči správci šatníku (uzavíraný bez nároku na…