Stalkerka 5
Něco studenýho mi káplo na břicho. Pomalu jsem otevřel oči a nevěděl, kde jsem. Aha, Lenka. Už si vzpomínám. Stojí nademnou, mokrý vlasy a schválně na mě kape. Je krásná. Prakticky okamžitě cítím tlak v klíně. Klec. Sakra, teď, po ránu, bych ji hned ošukal. "Dáš si snídani? Míchaný vajíčka?" usmívala se. "Dobré ráno, dám, děkuju." Sedíme u stolu. Nazí. Koukáme na sebe. "K ránu jsem nemohla…