Proud chladné vody postupně odplavoval předchozí obrovské vzrušení a já měl chvíli na to, si srovnat myšlenky. Teprv teď mi do důsledku docházelo, jak jak nepravděpodobné to bylo setkání a jaká neskutečná jízda se z něj stala. Z úvah mne vytrhla Zuzka. Neslyšně otevřela dveře sprcháče a svými nádhernými ňadry se přitiskla na moje záda. „Dáváš si pauzu? Já s váma ještě neskončila…“ poznamenala a…

Zůstali jsme s Jirkou na širokém letišti sami. On ještě rozdýchával předchozí orgazmus, trochu nervózně se snažil povadající, ale pořád ještě dost velký a mokrý úd porovnat do alespoň trochu důstojné polohy. A já zírající ke stropu s pérem nazdařbůh trčícím do nebe. Moc nám nebylo do řeči. A co se dá dělat, když se nechce mluvit? Rukou jsem si zajel do rozkroku a začal si hladit koule. A po očku…

Mohla to být jen přemíra vzrušení. Nebo mladická nerozvážnost. To, že mi pětadvacetiletej Jirka přejíždí dlaní po péru, zatímco ho Zuzka kouří, ještě nemusí znamenat, že je i na kluky. Ten průzkum musí být preciznější. Uvažoval jsem a současně si užíval jeho ruční práci. Zuzka naši seanci nekompromisně přerušila. „Chci mrdat a tady by to nebylo pohodlný“, prohlásila, opustila čuráka Jirky a…

„Je to támhleten žlutej barák vlevo, jak má otevřený vrata“ ukázala ještě pořád mokrou rukou na nedaleké stavení na kraji vesnice. Bez dalšího vyptávání sem projel mezi otevřenými vraty na dvůr klasického středočeského stavení. Vlevo obytná budova, vpravo asi kdysi byly chlévy, směrem do polí zahrada, stodola a záhumenek. To všechno sem sice registroval, ale předchozí události mě stejně pořád…

Stopaře beru obvykle podle nálady. Když nikam nespěchám, svítí slunce, v rádiu hraje fajn muzika, zastavím rád každému. Dnes jsem nespěchal, počasí jako vymalované a z éteru…, to je jedno. Paní na autobusové zastávce na konci vesnice byla pohledná a především dost zoufalá. Takže bych zastavil i při dechovce. „To ste strašně moc hodnej. Ráno mi odešlo auto, po poledni mám bejt v Třebechovicích a…