Stopařka Anička - pokračování
To zlobení na zadních sedadlech nebralo konce. “Nechejte si i něco pro mě” suše jsem řekl. “Soustřeď se na cestu” Odpověděla Eva a dál pokračovala v laskání Aniččiného krku. Cesta mi naštěstí utekla a brzy jsem zastavil před domem. “To už jsme tady?” Podivily se obě zároveň a začaly se upravovat. Měli co. Jet jen o malinko dále tak se vsadím že se neudrží a skončí v sobě. Vyšli jsme nahoru do…