Vyrůstal jsem v zapadákově, které nemá ani vlastní kino, natož třeba letní koupaliště. A tak, když si říkám, že mě tu nemůže absolutně nic překvapit, objeví se z čista jasna ona! Měla krásně dlouhé blond vlasy. Pleť bílou jako sníh, rty rudé jako krev, a oči nádherně modré, jako moře. Na ten moment, jsem neviděl pořádně nic určitého, ale už jen to stačilo, abych nemyslel na nikoho jiného. A…

„Ahoj zlato. Promiň, musel jsem neplánovaně odjet do práce. V lednici máš večeři. Vrátím se brzo. Pusu, pá“. Podobných vzkazů na lednici, jsem ti napsal spousty, vím. Samozřejmě, že mě to také trápilo. Pokaždé co jsem takto musel neplánovaně odjet, a odpískal tak náš společně strávený večer, mě vždy tížilo na srdci. Co však jsi nemohla tentokrát tušit, že právě dnes, se tato noc stane…

Je krásné slunné sobotní ráno, kdy se probudím dříve než ty. Dám ti pusu na tvář, při které se zavrtíš, a spíš poklidně dál. Ráda si totiž o víkendu přispíš. Vstanu, vypravím se do koupelny, kde si dám sprchu, a následně zamířím do kuchyně. Začnu připravovat vydatnou snídani, jakou máš ráda. Palačinky s jahody a šlehačkou, a samozřejmě čerstvým šálkem ranní kávy. Když mám vše nachystáno, přendám…

Sedím takhle v kasinu u své oblíbené hry zvané black jack, a jak bývá zvykem, opět zde na tomto místě tvrdého hazardu, štěstěna nestojí pevně na mé straně. V tom zahlédnu, jak si mladá slečna, sama sedá u baru. Přestanu hrát, už tak jsem dnes prohrál víc než dost. Místo toho se jdu také posadit k baru hned vedle ní, a objednám si whisky. Začnu jí pomalu očima skrytě prohlížet. Má na sobě červené…

Vypadalo to na další nudný večer. To jsem si myslel až do chvíle, než jsem tě spatřil. Zrovna jsi vystoupila ze zaparkovaného auta, když jsem vynášel odpadky. Jdeš po chodníku ke vstupním dveřím, do vedlejšího domu. Musíš tu být nová, nikdy předtím jsem tě tu neviděl. Jsi nádherná, a naše oči se na chvíli střetnou. Jsem jak v transu. Pak se mi ztratíš ve dveřích domu, a já rovněž odcházím zpátky…

Na oslavu výročí svatby tvých rodičů se mi vůbec, ale vůbec nechce. Tvá matka si pokaždé najde něco, co jí na mne vadí. A tvůj taťka si myslí, jak je hrozně vtipný, když vypraví neustále dokola jeden a ten samí vtip. Všichni se však vždy smějeme, a oceňujeme tak, jak „úžasný a vtipný je to vypravěč“. Ale co můžu dělat. Jde o tvé rodiče, a tak se samozřejmě chystáme na dnešní nadcházející oslavu.…

Noc začíná každou minutou, se ztemňovat. Zvedá se vítr, a brzy na to se spustí prudký liják. Popadnu tě za ruku, pojď. Běžíme se schovat pod rozkvetlý strom, abychom tak, trochu unikli té průtrži mračen, která se na nás svalila. Kouknu nahoru k obloze, a nezdá se, že by to jen přestalo. Chvěješ se zimou. Sundám si kabát, přehodím přes tvá ramena, a přitisknu tě k sobě. Třeseš se. Bydlím,…

Druhý den ráno jsem Klárku odvezl domů, a s polibkem na její rty jsme se rozloučili. Při pohledu na ní, jak se ode mě vzdaluje, mě lehce přepadl stesk. Neboť jak jsem kdysi někde četl „každá chvíle, jež vzdaluje rozkoš, nám připadá dlouhá“. K mé radosti, jakoby se s tímto výrokem totožnila i Klára, a brzo na to jsme byly zase spolu. Naše schůzky se od oné noci odvíjely znatelně jinak.…