společné radosti
Když Jana ráno začala procitat ze snu, bylo už venku světlo. Sice ještě neotevřela oči, ale hřejivé paprsky ranního slunce, dopadající na její prsa byly jasným znamením, že bude opět krásný den. Ostatní ještě asi spali, protože v celém bytě bylo ticho. Pouze z venku byl slyšet zpěv skřivanů. Z postele se jí ještě nechtělo, byla neděle ráno a nebylo kam spěchat. Dlouze zívla a protáhla se. Natáhla…