Sedl jsem si do auta. Rozpršelo se. Sledoval jsem kapky, jak stékají po čelním skle. Občas kapka nepochopitelně uhnula z vertikály bokem, úplně mimo původní směr. Chvěli se mi konečky prstů. Pomalu, jako ve snu jsem nastartoval, ale nezařadil. Civím na ty kapky a hlavou mi probíhá smutná melodie houslí. Před hodinou a půl jsem zastavil na odpočinek, po dlouhé cestě na polorozpadlém, skoro…