Následující dny jsem nemyslel na nic jiného, než na setkání se sousedkou, nemohl jsem se na nic soustředit, v práci jsem byl naprosto nepoužitelný a denně jsem se musel, při vzpomínkách na neuvěřitelný zážitek, několikrát udělat, a to i v práci. Toužil jsem si zase potkat, vidět ji, nějak navázat na předchozí setkání, přece není možné, aby vše vyznělo do ztracena, to přece ne. Z okna mého bytu…