Dovoleno hřešit 💛
Přišla jsem k němu. Sama. Byla tichá noc, ale moje tělo v sobě mělo hluk. Tlumené výkřiky. Napjaté vzdechy. A tu drzou myšlenku: dneska si mě někdo vezme, a nebude to ten, kdo na mě doma čeká. Zavřel dveře. Zamknul. Díval se na mě. Ne jako muž, co se tě ptá, ale jako ten, kdo si bere. Přitáhl si mě za krk. Jeho rty mě drtily. Tvrdě. Vlhce. Bez varování. Zalapala jsem po dechu. „Máš ho pořád…
