Po rituálu a označení Liry a Kaely se z Kamenné tvrze stalo poutní místo pro ty, kdo hledali přijetí v podřízení. Sluhové už nehleděli na Veyronovy rozkazy se strachem, ale se závistí. Dvě ženy, které kdysi přišly jako dlužnice a zajatkyně, se staly ozdobou jeho komnat. A on se jimi obklopil jako král trny. Ne pro ochranu, ale pro potěšení. Třetí přišla jako dar od spojeneckého domu: Senna,…
Pokračování... Později v noci, když oheň v krbu praskal a lavice byla potřísněná potem, slinami a zbytky jejich ponížení v podobě semene jejich pána, seděl Veyron v křesle. Lira mu klečela u nohou a Kaela, ještě nedávno vzdorovitá jako vlčice, mu spočívala hlavou na stehně. „Jsi moje,“ zašeptal jí do ucha. „A už nikdy nebudeš jiná.“ Kaela neodpověděla. Ale její rty se dotkly vnitřní strany jeho…
Na pokračování.... Na samé hranici Severního hvozdu, kde se mlha válela po zemi jako zbloudilé duše padlých vojáků, stála Kamenná tvrz. Osamělá, temná a věčně skrytá v stínech. Z jejích věží se neozýval zpěv, jen šepot řetězů a praskání ohně. Zdi pamatující války i zrady se nyní klaněly jen jedinému muži. Veyron ze Siernu. Veyron, vysoký muž, s vlasy černými jako obsidián a pohledem, který nutil…
