Znám tě přes kamaráda a dnes je konečně ten den, kdy tě uvidím naživo. Vzrušení mě rozechvívá už od rána a čím víc se blíží TA chvíle, tím víc mi vlhnou kalhotky. Vidím tě už z dálky, stojíš před hospodou a čekáš na mě. Nepokrytě si tě prohlížím, nejsi už nejmladší, ale ten pohled zezadu pořád stojí za to. Přicházím k tobě, letmé pozdravení a začínáme se seznamovat. Není čas. Trochu se mi potí…

...aneb Kdyby blbost nadnášela... "hey sweetie, do you have a minute?" sotva ráno ještě rozespalá pustím noťas, už po mě něco chtějí, chjo... "Hi Frank, just a second please" za minutku jsem zpátky, už oblečená aspoň v tričku a volám ti, co že jsi to chtěl takhle po ránu? ...na druhé straně je ticho. Zopakuju otázku. Aha, problém se schvalovacím procesem, ok to nebude problém. Zatímco se…

Vcera... Par vzkazů na chatu, konverzace se točí jak jinak než kolem velikosti...to přece není možný, to není chlap ale kůň anebo kecá, jako dobrá polovina modrejch nicků tady (a to jim ještě fandim). Chci to vidět, tohle bude zážitek, kterej jednou sepíšu pro vnoučata. Co to kecám, vidět nestačí, chci ho v sobě. Ja: "Ani nevim jestli by se do me vesel..." Ty: "Ver mi ze si te chytnu a bude…