Každý rok se ze mne stává vánoční grinch. Nemám ráda Vánoce! Je to způsobeno nějakými zážitkami z dětství, zároveň v dospělém životě s několika velkými rodinami kolem sebe, kde mám funkci "mámy", je to vlastně dost honička. Sic mi poměrně dost pomáhá online nakupování, ale zároveň tradici pečení cukroví co jsem převzala, mi zůstala, stejně jako zároveň pomáhat mému tátovi s dárky. V práci volno…

Z kanceláře v patře, když otevřu okno a nahnu se, vidím na bránu a v očekávání vyhlížím jeho kočár. Těším se na něj. Zrak mi padne na stařičký Citroën co zaparkoval za mým vozem, pod oknem a přemýšlím, zda vidím správně, že si nějaký muž leští kládu... Zalezu do úkrytu okna a nedá mi to se nepodívat znova... V pravé ruce telefon, kde zběsile pobíhá palcem a levou rukou jede po svém údu, až…

Zvoní telefon. "Kde jsi?" "V krámě, chtěl jsi nějaké to pečivo." "Jojo, vím a pak jedeš domů nebo máš zase nějaký kafe? " Slyším rýpnutí. " Ne, dnes jedu domů. " "To je dobře." "Proč?" "No, mám překvapení." "Za chvíli přijedu." "Dobře." "Pa" "Pa" S nákupem v autě přemýšlím čím by mě mohl překvapit. Nepotrpí si na to. I když bych mu asi křivdila. Překvapí mě, když si vzpomene, že mám…

Slunce se líně posouvá k horizontu s kyselým obličejem obou dvou, Božský ještě víc, když zaznamenal náš odchod z pláže, domnívajíc se správně, do hotelu na večeři. Chudák, stále neví, že jsem jen pár metrů od něj... Šéf se mnou mluvil jen tak z povinnosti, místy zase přehnaně, jakoby chtěl dát světu na obdiv, že jsem tu s ním a zároveň vztek zhrzeného muže, jemuž bylo pošlapáno ego od mladé…

Vstávám neobvykle brzy, kávu piji za řvaní ptáků, musím najít toho divno kohouta co řve zásadně v 1h v noci, slunce mi akorát zase ohřívá kafe, spálený jazyk, telefon plný nočních zpráv. Zcela evidentně mám dneska nahovnoblbounaladu, která se promítne do celého dne. V práci to docela jde, naštěstí dnes nikdo nic nechce a kupodivu má nálada má za následek zvýšení mé produktivity, takže odkládáané…

Po 3 letech konečně... Sedím ve voze, který mě odveze na letiště a konečně ven, pryč, moře, teplo, slano, spáleno, balení byl mazec, protože víceméně do poslední chvíle v práci. Vozidlo nás vyložilo na letišti terminál 2, on se celou dobu usmívá, gentlemansky mi bere kufr, když vidí, že ho mám dvakrát tak velký než on... No což... Jsem ženská. Nekomentuje, stará se a tato role mu přísluší. …

Držím telefon v ruce, hledám v telefonním seznamu jeho číslo. Ahoj.. Zdravím ho Anooo? Mi odpovídá Až ti skončí směna, neurval by jsi se na chvíli? Ptám se Ehm, nooo, asi by to šlo... Proč? Vidět se. Říkám mu Jak to? Však jsi říkala, že necháš postupně během víkendu proniknout paniku skrz balení a dovolenou. Ano, ale já nemám furt ty sandále! Jak to? Vždyť jsi byla včera celé odpoledne…

Konečně! Takovou dobu čekám až se zeptá. Neustále kolem toho tématu kroužím jako kudlanka co žere samečky po sexuálním aktu a on furt nic! Nevnímal signály... Nebo já prostě nevím! Ale ani info o možnosti, že mohu mít zlevněné lístky, které on už dávno má, s ním nikterak nehlo. Prostě nic... Jsem ráda, že jsem se konečně naučila umění trpělivosti a počkala si. Ale! Já neumím odpovědět. Na…

Promiň, dnes nemůžu, jdeme od 17h s partou do pizzerie řešit další akce na léto... V pořádku a kam takhle chodíte? No, ta v centru, jak tam mají balkánské speciality. Jasně, tam to mám taky ráda,ale dlouho jsem tam nebyla. Hovor plyne dál, ale mě se už rodí v hlavě plán, jak té informace využít, zneužít, překvapit, provokovat... Beru telefon, volám své kamarádce, chce mi vyprávět, jak bylo na…