„V autě“ Někdy mi stačí málo. Třeba odbočit z hlavní, najít polní cestu, projet mezi stromy a zastavit tam, kde nehrozí, že mě někdo vyruší. Ticho, trochu ptačího zpěvu, vítr lehce pohybuje listím. Zůstávám sedět, motor vypnutý. Jen slyším svoje vlastní myšlenky. A cítím to napětí, to tiché pnutí, které nosím v sobě denně. Někdy si připadám jako blázen. Jako někdo, kdo potřebuje cítit, dotýkat…

Když praskne ticho První návštěva – oprava světla Byla to kamarádka mojí přítelkyně. Říkala jí všichni „Sára“, ale pro mě od začátku nebyla jen jméno. Byla atmosféra. Zvláštní směsice protikladů. Smála se skoro dětsky, ale v jejích očích bylo cosi, co se neslučovalo s naivitou. Něco zkaženého. Něco, co jsem znal z očí žen, které dlouho něco dusily… a teď jim to pomalu přetékalo. Poprosila mě,…

Sauna mlčení Byl to rodinný výlet – děti, kamarádka, on. A ona. Všichni se smáli, cákali v bazénu, klouzali na tobogánech, ale on se na ni díval jinak. Každé jeho pohlédnutí mělo v sobě to tiché „Vím, co chceš“ – a její tělo na to reagovalo bez ohledu na to, že to bylo špatně. Po obědě se děti zabavily v dětském koutku a ženy zamířily do wellness. On šel s nimi. Jako by nic. Jen další sauna,…

Pod jednou střechou" Bydleli spolu tři dny. Ona – zralá žena, co právě přijela s dcerou ke své nejlepší kamarádce, která jí nabídla dočasný azyl. On – kamarádčin manžel. Chlap, který měl v sobě zvláštní klid a přitom něco temného v očích. A ona si toho všimla hned první večer, když jí podával sklenici vína a pohledem zavadil o její stehno v kraťasech. Náhodou? Možná. Druhý den ráno už si nebyla…