Nadržený.
„V autě“ Někdy mi stačí málo. Třeba odbočit z hlavní, najít polní cestu, projet mezi stromy a zastavit tam, kde nehrozí, že mě někdo vyruší. Ticho, trochu ptačího zpěvu, vítr lehce pohybuje listím. Zůstávám sedět, motor vypnutý. Jen slyším svoje vlastní myšlenky. A cítím to napětí, to tiché pnutí, které nosím v sobě denně. Někdy si připadám jako blázen. Jako někdo, kdo potřebuje cítit, dotýkat…