Pěkně venku na dece, umucim tě nelehce, křičet budeš slasti,budu tvoji pasti...pasti budu vlhnouci,nocí slastí táhnoucí....koukat budem do nebe , přitom myslet na sebe . Proč sme se dřív neznali ,až tak pozdě se poznali.osud to tak asi chtěl,potrápit nás tím vším chtěl,na duše naše nehleděl...je to moje malé klišé,přece jedno kdo to píše... Je to sen a nebo bdění ? Když mám tu tvoje oblečení?…
Přišli mraky černý stín,život náš to ovlivnil.Bojujeme s mraky stále,vrací se k nám ...furt do háje.Pokud na to budem oba,čistá bude naše obloha.Mráček přejde , to je jisté, nedovol však mrakům černým,aby stáli delší chvíli, nepouštěj je do života,protože pak setřást tyhle mraky,může trvat celé roky.Všechno je to poblouznění ,hledáš rozdíl co doma není.Ruku podáš mraku svoji,doma ovlivní to roli…
Byl lednový mrazivý večer .....Po pokoji všude svíčky , on chystal výzdobu a já sebe v koupelně . Nesmělo chybět černé svůdné prádlo , podvazky , uple šaty s výstřihem, vysoké boty,stylovy účes , krásné večerní líčení nesmím opomenout mrdavou rudou rtěnku ,co si přímo říká polib mě ...rozhodně hodnou holkou dnes nebudu. Zkoukla sem se v zrcadle a nabyla spokojenosti , nastříkala se parfémem …
