Ve stínu starých pražských ulic, kde lampy tiše svítily a osvětlovaly krabicovité domy, žila žena jménem Klára. Její tvář byla jako plátno vyprávějící příběhy, rýhy a vrásky se protkávaly s nadějí, ale i sklamáním. Měla dokonalý cit pro hru světel a stínů, které se odrážely v jejích očích, ačkoli v nich skrývala bolest, musela se smířit s tím, co jí život přinesl. Klára byla jednou z těch žen,…