Kateřina v mýdlárně dokončovala míchání další dávky. Vůně mýdla se mísila s dalšími, které se jí vynořovaly v mysli. Vůně parfému, ostrá a sladká, vůně krve, zemitá a silná, a vůně minulosti, směsice všech těch zážitků, které ji formovaly. Po zbrojnici a setkání se strážným se její život na hradě změnil. Byla vnímavější k pohledům, k náznakům, k tajemstvím, která se skrývala za kamennými zdmi. A…

Kateřina v mýdlárně odložila vařečku a zhluboka se nadechla. Vůně medového mýdla ustoupila, a místo ní se v její mysli vynořila jiná vůně, ostrá a kovová – vůně železa, oleje a prachu, vůně zbrojnice. Bylo to v době, kdy pracovala jako služebná na hradě. Dny byly plné dřiny, noci krátké a chladné. Hrad byl labyrintem kamenných chodeb, tmavých zákoutí a tajemných dveří. Jednou z těch tajemných…

Vzduch v mýdlárně byl těžký, nasycený vůní levandule, rozmarýnu a čerstvě uvařeného mýdlového základu. Stará Kateřina míchala v kotli, její ruce, zvrásněné léty práce a slunce, se pohybovaly s jistotou. Byly to ruce, které znaly bylinky lépe než vlastní kapsu, ruce, které míchaly vůně a příběhy. Pohled jí sklouzl k oknu, za nímž se rozprostírala louka, nyní pokrytá prvními jarními květy. A s vůní…

V mýdlárně se začínalo stmívat. Kateřina dokončovala balení mýdla s vůní sena a medu, a ta vůně ji vrátila zpátky v čase, do doby, kdy byla ještě mladá a její tělo plné neklidné energie. Vzpomínka na myslivce na louce byla teprve začátek. Skutečné probuzení přišlo později, v místě, kde by to nikdo nečekal – v chlévě. Bylo horké letní odpoledne. Kateřina pomáhala matce v hospodářství, a její…

V mýdlárně se vůně medového mýdla pomalu rozplývala a nahrazovala ji svěží, zemitá vůně nového základu. Kateřina míchala, ale její mysl byla daleko, v horkém letním odpoledni, v tiché stodole, kde se mísila vůně sena, prachu a probouzející se sexuality. Bylo jí sedmnáct. Léto bylo v plném proudu, dny dlouhé a horké, práce na poli únavná. Ale večery byly plné očekávání, ticha a tajemství. Ten den…

V mýdlárně se rozhostilo ticho, přerušované jen tichým bubláním mýdlového základu. Kateřina míchala, její pohyby byly mechanické, zatímco její mysl bloudila. Vůně mýdla s medem ji vrátila do pekárny, do tepla a do vůně čerstvého chleba a něčeho sladkého… do vůně, která se mísila s vůní jeho kůže a probouzela v ní dosud nepoznanou vášeň. Bylo časně ráno, ještě před svítáním. Kateřina nesla do…

Isabelle se brzy ocitla na rozhraní mezi slastí a strachem, jako stvoření zachycené v bouři vášně a brutality. Každý moment strávený s Leonem byl jako oscilační křivka, kde se potěšení střídalo s bolestí, a ona se stala obětí – i spolutvůrkyní – svého osudu. Každé jeho slovo a dotyk jí pronikaly do hlavy jako jed, a Isabelle se v tom vzrušení, které přinášela bolest, začala ztrácet. Leon, vládce…

S vánkem touhy, jaký si zamilovaly duše zkroušené v okovech ohavností, se Leon a Isabelle ocitli na prahu opojného labyrintu, ve kterém se mísila zvrácenost se vznešeností. Temný tanec jejich vášní je hnal dál, hlouběji do neprobádaných hlubin lidské psychiky, kde bolest a rozkoš, jako nerozluční milenci, vřely v jednom ohnivém objetí. Leon, v očích jiskřících sadistickou radostí, se naklonil…

Místnost, osvětlena svíčkami s plápolajícími plameny, připomínala labyrint touhy, ve kterém se stíny milenců tancovaly o život; každé hnutí, každé zasténání se ukrývalo pod rouškou tajemství. Leon a Isabelle se ocitli uprostřed debaklu lidské přirozenosti, v jejímž středu spočívala fascinace hříchem a utrpením. „Hle, Isabelle, jak se zdá, náš svět je pouze scéna pro hřích,“ prohlásil Leon, jeho…