Potkávali jsme se s Janou několik týdnů, asi tak jednou až dvakrát týdně, šli na procházku a vždy si skvěle pokecali. Pro oba to bylo takový zpestření samoty, děti měla dospělé někde v tramtárii. Byla to asi šedesátiletá veselá baculka, černé (patrně barvené) vlasy na ramena. Jednou mi napsala, že se moc omlouvá, ale hnula si se zády a raděj to nebude pokoušet, z procházky tedy nebude nic, ale…