Silnice byla tichá, večerní, jen sem tam osvícená světlem pouličních lamp. V autě panovalo ticho, ale rozhodně ne klid. Vedle mě seděla Lucia, nová kolegyně ze Slovenska, s mírně rozpuštěnými vlasy a očima, které uměly říct víc než slova. Na sobě měla lehké šaty, které se při každém pohybu nebezpečně zvedaly nad kolena. „Ďakujem, že si ma vezieš… fakt si zlato,“ řekla tiše, a její hlas měl v…

Sedím sám v hotelovém pokoji v Plzni. Postel je pečlivě ustlaná, záclony zatažené, televize hraje potichu do prázdna. Měl bych se učit na zítřejší prezentaci, ale místo toho sleduju obrazovku mobilu, kde mám otevřenou zprávu od ženy – „Malá konečně usnula. Já padám. Dobrou.“ Jednoduchá věta. Plná všeho, co mezi námi teď je. Únava, rutina, láska, ale beze stopy touhy. Zavřu oči a představím si…

Slunce líně dopadalo na gauč, kde jsme leželi, tělo na tělo. Po skvělém obědě jsme si pustili seriál, ale soustředit se na něj bylo čím dál těžší. Cítil jsem teplo jejího těla, jemné chvění pod mou rukou, když jsem jí přejížděl prsty po krku. Zlehka jsem ji sevřel. Hruď se jí zvedla v nádechu a pak jsem to uslyšel—tichý vzdech, zastřený touhou. „To si budeme rozumět,“ řekla, a v jejím hlase bylo…