"Tak copak dneska, mistře? Další marný pokus prorazit v tomhle prohnilém státě s uměním?", přivítala mě tentokrát obzvlášť zasmušile skladnice Ema a skepticky odfoukla svou černou ofinu z čela. "Nebuď protiva, Emo! Určitě to dopadne dobře. No ahooooj Emile, to koukáš, co?", vykoukla zpoza ní Lidka, která vládla skladu uměleckých materiálů před Emou, než ji odvolaly mateřské povinnosti. Ty si v…

"Ještě jednou vidět Spartak hrát...", zanotoval neznámý hlas, až jsem sebou trhnul já i kudrnatá grafička Kamila, pod jejímž svetrem má ruka teprve před chvílí nesměle vystoupala od bříška na křivku prsa a prsty se přes košíček podprsenky začaly seznamovat s reakcemi rychle tuhnoucí bradavky. "... hochy v zelené a stříbrné...", doplnil jsem automaticky, aniž bych tušil, kdo za mnou stojí, a…

Vleže jsem pozoroval míhající se světla a stíny na stropě a smiřoval se s tím, že mě vymknutý kotník, následek pádu ve skladu našeho výtvarného družstva, pár dní nepustí z bytu. Před lety jsem to už zažil, ještě na střední, přímo v maturitním ročníku, kdy jsem si se zraněnou nohou poležel dobré dva týdny. Částečně i proto, že se mi zpátky na nohy a do školy moc nechtělo, jelikož jsem k polehávání…

Když jsem skončil s hlídáním domu kolegy Kasalického, které mi zpříjemnil dvěma sezeními s amatérskými modelkami Bětkou a Hedou, vrátil jsem se do Prahy, abych pracoval na své mozaice do soutěže o výzdobu zasedačky pražské "továrny na kde co", jak jsem si ji překřtil. S prvním návrhem jsem nebyl spokojený, a tak jsem zašel do skladu pro materiál na druhou verzi. Jak se ukázalo, pobytem v Nymburku…

Po mém návratu z Posázaví jsem byl za svou mozaiku v zasedačce nové budovy továrny na léčiva vedením výtvarného družstva pochválen, i když tak trochu nanicovatě. "Emilovi se to povedlo, tamní vedení bylo moc spokojené, dokonce nás pozvalo na slavnostní otevření té budovy. Takže já budu rád ehm... osobně... ehm mm,... tlumočit vaše soudružské pozdravy.", shrnul na nejbližší poradě náměstek;…

Po návratu z Mikulova, kde jsem se pokusil svou mozaikou zkrášlit nepříliš inspirativní vrátnici zdejších strojíren, jsem maličko zadoufal v to, o čem si hrdličky v kancelářích našeho výtvarného družstva už nějakou dobu štěbetaly: zakázku v Praze. Jak se ale ukázalo na nejbližší poradě nás, výtvarných "kádrů", zatím ještě pořád nebyla na stole. Na druhou stranu, celostěnová mozaika do zasedačky…

Seděl jsem na nízké zídce, cítil na tváři teplo odpoledního sluníčka a dumal nad tím, jak se může jedním malým pohybem hlavy scenérie před očima úplně proměnit. Když jsem se podíval doleva, otevřelo se mi úžasné panorama mikulovského zámku a samotného městečka, schouleného pod Svatým kopečkem, který na dálku zářil bělostí místního vápence. Když jsem se otočil přes silnici doprava, tuhle utěšenou…

Když jsem odcházel ze zasedačky našeho výtvarného družstva, roli s rozkresy nové mozaiky pod paží, musel jsem se mimoděk usmívat. Další továrna, další úkol socialistického umění, kde budu dělníkem estetiky, lepícím kostičku za kostičkou do velké mozaiky, měl tentokrát hned dvě výhody. Mlékárenský podnik byl po všech chemičkách, sklárnách a slévárnách příjemná změna. Ne, že bych byl takový…

Během doby, kdy jsem navrhoval a následně sám instaloval mozaiky do průmyslových podniků socialistického Československa, jsem se coby umělec s ne právě nejlepší kádrovou vizitkou mnoha vavřínů nedočkal. Nad uměním v továrnách, často přímo ve výrobě, se nějaké velké řeči ani při jejich dokončení nevedly. Když schvalovací komise hotovou mozaiku shledala odpovídající původnímu návrhu, po pár…