Když Gábina vyřešila Tomášovu nevěru radikálně odjezdem ze Zeleného Újezdu (perly rokoka), čekali jsme druhý den, jak se k tomu postaví. Pokud přistiženého záletníka trápily výčitky, dařilo se mu je umně skrývat. Z lesů sestoupil v neděli bez známky pocitu provinění a hřebínek mu trochu spadl až poté, co si ho krásná kastelánka Kateřina Krásná ještě ten podvečer zavolala do své kanceláře. Obsah…

Jakkoliv jsem si při vzpomínce na návštěvu referentky Památkového ústavu Julie stále dokola (a s velkou chutí) vybavoval především objem jejích ženských tvarů a zvuk trhaných kalhotek, když jsem se jí trochu neurvale, ale s jejím naprostým souhlasem a ke vzájemné potěše zezadu zmocnil, jak přede mnou klečela nastavená s rozcapenou frndou na lenošce před obrazem hraběte Šporka, hlavní účel její…

Vyhříval jsem se na sluníčku na nádvoří zámku Zelený Újezd (opravdové perly rokoka) a pošilhával po mladé slečně pár metrů ode mě, hluboko ponořené do knížky. Jednu nohu měla spuštěnou ze zídky, druhou pokrčenou, a zřejmě aniž by to věděla, vystavovala mi svůj rozkrok, znepokojivě jasně vyrýsovaný přes šortky krátké tak, že jí zpod nich vykukoval krajkový okraj kalhotek. Některé obrazy prostě…

Seděl jsem ve vagónu motoráčku a čekal na odjezd do Brodu, kde přestoupím na rychlík do Prahy. Po konci letní školy mě ten víkend v Zeleném Újezdu nic nedrželo: průvodcování na Novém hrádku vyšlo na Pavla, který tak mohl v majestátním tichu lesní samoty melancholicky vzpomínat na Kadri, zahraniční studentku, s níž se nakonec přes svou patologickou nesmělost přičiněním nás, co to s ním myslíme…

Zelený Újezd je perlou rokoka, jak jsme my průvodci opakovali do omrzení každé výpravě, ale perlou maličko omšelou. Zodpovědná místa nakonec podlehla tlaku svéhlavé kastelánky Kateřiny Krásné, takže to léto, kdy se stal zámek mým dočasným domovem, začaly za provozu nejnutnější opravy. Už to samo o sobě bylo poukázkou na lecjakou potíž, když ale navíc náš progresivní kolektiv mladých přišel s tím…

Páteční večer na Novém hrádku byl nakonec nečekaně příjemný. Zasloužila se o to nevědomky svým nahatým koupáním čtveřice mladým trampek, a naopak velmi vědomě astronomka Berenika, která se u mě zastavila a podobně jako před týdnem ani tentokrát netrpěla rozpaky nebo ostýchavostí. Stupně schůdků do průvodcovské maringotky jsem sice na zádech cítil ještě ráno, jak mi je do nich otiskly nesmlouvavé…

Večerní úlet s Berenikou nezůstal dívčí částí mého vesmíru v Zeleném Újezdu nepovšimnut. S překvapením jsem v následujících dnech zjistil, že ačkoliv obě děvčata, se kterými jsem tu stihl něco mít, mi poté jasně dala najevo, že mi podlehla jen výjimečně a pro jednou, teď se na mě jak servírka Natálka, tak průvodcovská kolegyně Žaneta za tu jednu vycházku při měsíčku s prsatou astronomkou obě…

Rána po nocích, jakou jsem prožil na gauči referentky památkového úřadu Julie, mohou být všelijaká. Když jsem se probudil, maličko mě bolelo za krkem, otlačeným pelestí, a trochu mě pobolívala i má mužská chlouba. Julie vedle mě už neležela (což, čistě prostorově vzato, vlastně ani nešlo - díky velikosti gauče a svých proporcí většinu noci ležela spíš na mně). Když jsem odhadl polohu její kuchyně…

Příští dny přinesly se slunečným počasím další přísun fešných návštěvnic, z nichž některé jsem dokázal svými drobnými osobními vsuvkami do výkladu rozesmát, zatímco u je doprovázejících návštěvníků jsem tím vyvolával reakce spíš kyselé. Natálka se tvářila nedobytně, i když na mě sem tam spiklenecky jukla, takže jsem si předsevzal, že se ji ještě k nějakému tomu repete pokusím svést, však léto…