Odpoledne se za mnou měl zastavit do práce. Na kávu. Jako už několikrát předtím. Ale dnes jsem byla nervóznější než kdy dřív. Věděla jsem, že už mi to nestačí a že to dnes bude buď, anebo. Psali jsme si celé dva měsíce, denně. Pár posledních dní jsem nemyslela téměř na nic jiného, než že ho chci. Přišel jako vždy. Sama jsem si ten scénář převalovala v hlavě, jak ho přivítám, jestli se zdrží,…

Sedím v kanceláři, prsty klapou do klávesnice, snažím se soustředit, ale v hlavě mi pořád běží myšlenky na něj. Je to už pár dní, co jsem mu nenapsala. Ne proto, že bych nechtěla. Ale protože jsem chtěla vědět, co udělá, když ho budu ignorovat. A taky jsem se chtěla trochu mstít za to, co si to v tom lese dovolil. Ještě než se zvednu pro další kafe, slyším, jak se otevřou dveře. Ani nemusím…

Vítr se proháněl větvemi, poslední zbytky zimy se motaly vzduchem a i když slunce svítilo, v lese bylo cítit, že jaro je teprve na začátku. Ta zvláštní doba, kdy všechno začíná pučet, ale mráz pořád kouše do kůže. Šli jsme chvíli po vyšlapané cestě. V tu chvíli jsem si ještě nebyla jistá, jak daleko jsem ochotná zajít. Po chvíli jsme zastavili u velkého pařezu. "Vypadáš docela v klidu, ale asi…

Seděla jsem v křesle, skleničku vína v ruce, ale sotva jsem si z ní upila. Moje oči byly přikované k těm dvěma mužům, kteří přede mnou stáli. Oba nazí do půl těla, rozdílní a přitom každý svým způsobem krásný. Ten tmavovlasý s ostrými rysy, jednoznačně dominantní, s pohledem, který mi projížděl tělem jako nůž. A druhý, světlovlasý, s jemnější tváří, teď o krok blíž k tomu prvnímu, připravený na…

Každým kouskem těla jsem cítila, že se to musí stát. Větu za větou jsme si byli blíž, až došlo k neodvratnému, k setkání. Oba jsme to věděli. Cinkne mi mobil "Jsem dole". Poslední pohled do zrcadla, boty, kabát a jdu. Sednu si k Tobě do auta. Usměješ se na mě. Máš nádherný úsměv. Víš o tom a používáš ho jako zbraň. Bastarde. Jedeme do města, netuším kam. Dnešní plán byl na Tobě. Zastavujeme u…

Byla zima. Takový ten sychravý čas, kdy se lidé choulí ve svých šálách a schovávají se v teple domova. Už pár týdnů jsme si psali. Byl neobyčejný. Trochu arogantní, trochu milý. Jeho oči měly nepopsatelnou barvu. Ještě jsme se nepotkali, ale jako bych ho znala už roky. Věděla jsem, co se mu líbí, co nemá rád i jak reaguje na určité situace. Ale dnes jsem se měli setkat. Poprvé. Byla jsem trochu…

Je půl páté odpoledne, ještě jsem v kanceláři, jako obvykle. Dnes mi má přijít na pohovor chlapík až v pět. Dříve že to nestihne. Celá firma už je prázdná. Nijak mi to ale nevadí, obvykle před šestou kancelář nezamykám. Za pět pět slyším dveře a kroky, vyjdu z kanceláře a s úsměvem jdu naproti mladíkovi. Je na první pohled malinko nervózní, samozřejmě, jde na pohovor. Podám mu ruku a cítím jeho…

Přijíždí mi autobus a v tom zazvoní telefon. Podívám se na display a vidím "Věra". "Ahoj Věruš, já teď nemůžu, zavolám později." "Počke!! Tomu neuvěříš! Pamatuješ si na Katku ze Slovenska? Jak tam vyvedla scénu s družbou v zimě na svatbě? Tak ona s ním je těhotná, on se rozvádí a ona se stěhuje do Čech!" "No nene! Jak to?" Věrka se rozesmála a já cítím, že se autobus rozjíždí. "Tak jak se asi…

On byl můj třetí. Vždy jsem preferovala dlouhodobější vztahy, kdy se oba dobře znají, vědí, kde mají hranice a co je těší. Dnes ho překvapím. Dlouho jsem s ním nebyla tolik spokojená. Ačkoliv jsem se hodně snažila, abych našla sebemenší záminku, proč ho potrestat, nenašla jsem. Proto jsem se rozhodla, že mu udělám radost. I sobě, pochopitelně. Vyzvedl mne v sedm večer. Neřeknu mu, kam pojedeme,…