Vycítila jsem jeho přítomnost. Jako by mě udeřila jeho přítomnost, ta temná a děsivá síla, vyzařující z jeho těla, z každičkého svalu, z každé buňky. Byl jako maják pro mé tělo a mé smysly, tak intenzivní, až se mi z toho chtělo brečet. Co se to se mnou proboha děje? Jsem přeci anděl, nemohu milovat bytost temnoty! Nebo snad ano…? „Vanesso…“ začal tiše, ale já se k němu prudce otočila, vlasy…
To, že jí ten středeční večer navždy změní život, Samantha netušila. Netušila, že ji již nějakou dobu někdo sleduje, zjišťuje si o ní všechna fakta, že vyplňuje něčí představy v bezesných nocích. Když se toho středečního večera vracela domů, byla pořádně unavená. Těšila se na to, že si dá sprchu a pak se natáhne do chladivých lůžkovin. Jen co za sebou ale zavřela dveře do bytu, vyskočila z rohu…
Má sladká Julie, hle luna vychází, vyslyšte prosbu mou, již touha provází. Tolik Vás miluji, umírám láskou k vám, nechte ať touhu svou v písni zazpívám. Tu touhu nesmírnou jež v srdci hraje mi, Julie, královnou jste mezi ženami. Ty vaše oči jsou jak lesní jezera, kam laně chodí pít vpodvečer za šera. Váš úsměv kouzelný ladí hlas ke zpěvu. Hoďte mi jeden jediný polibek vzdušný jen já třeba zemřu…
