Nožky, co šeptají…
Milenec odjel… a zůstala jen pomačkaná peřina, rozehřáté prostěradlo a moje tělo, které se ještě nestihlo přepnout do samoty. Slunce zalilo postel, místnost se naplnila tichou přítomností. Byla jsem sama, ale klid to rozhodně nebyl. Byla to chvíle, kdy se čas rozprostře jako deka a všechno, co zůstane, je dech. A dotek. Legíny mi objímaly nohy, ale moje prsty si hrály pod nimi. Rytmicky, jemně,…