Pozval ji na drink. Ale ona nepřišla jen pít. Přišla v dlouhém kabátu, který pod sebou neskrýval vůbec nic. Žádné prádlo. Žádné zábrany. Jen parfém s podtónem vanilky a záměr, co se dal krájet nožem. Nepromluvili víc než pár vět. Bylo to zbytečné. Hledali se očima. Touha narůstala v tichu mezi doušky whisky a nepatrnými doteky pod stolem. Když za sebou zavřeli dveře hotelového pokoje, došlo ke…

Nehledal nic vážného. Nechtěl sliby ani zítřky. Jen zapomenout na realitu, roztavit hodiny v rozkoši a slyšet ženský dech zlomený touhou. Když zaklepal na dveře pokoje 607, nečekal, že otevře jen v dlouhé košili černé, poloprůsvitné, která končila těsně pod zadečkem. Bez podprsenky. Bradavky tvrdé zimou nebo očekáváním? Možná obojím. „Pojď dál,“ řekla a udělala krok zpět. Nemluvili o jménech.…

Zákaz touhy – část Ill. Byla na něm. Nahá, rozcuchaná, s kapičkami potu stékajícími mezi ňadry. Houpala se na jeho klíně, pomalu, smyslně, s pohledem upřeným do jeho očí. Každý pohyb byl výsměch jako by ho trestala za to, že se do ní dívá s takovou touhou. Nechala ho cítit každý milimetr svého těla, svírala ho tak těsně, že sténal už jen z toho, že v ní je. „Pořád mě chceš ovládat?“ zašeptala…

Jazykem klouzal po jejím klitorisu s pomalou, mučivou přesností. Každý tah byl jako rozžhavený drát pod její kůží. Sténala tiše, ale on cítil, jak se její tělo napíná, jak stehny svírá jeho hlavu, jak dlaněmi drtí polštář pod sebou. Když se začala chvět, přestal. „Ne… ještě ne,“ zamumlal proti jejímu rozkroku a políbil ji přes krajku, která byla už dávno promočená. Otočila se na záda, s…