Na sklenku, na smích, na všechno – a na víc, než si kdokoliv troufal přiznat. ⸻ I. Dvě hodiny do zavíračky Bar “Na rohu” – ten typ podniku, kde i lustry vypadají jako by visely z kocoviny. Pátek večer, ta část dne, kdy svět přestává předstírat, že má smysl. Gin stéká jako vzpomínky, a hudba? Jazz smíchaný s únavou barmana, co už ani nevěří na dýška. On – třicátník, pár dní neoholený, jako by…

ZAVŘENO PO PŮLNOCI (Noc, co mě zlomila) ⸻ I. Když tě to drží tři roky pod hladinou Tři roky. Bez ženy. Bez doteku, který něco znamená. Jasně, byly pokusy. Seznamky. Čety. Emoji. Holky s filtrama, co si pletou zájem s algoritmem. Když už se některá objevila, většinou z ní vylezl marketingový text nebo ticho, ve kterém umřel i chtíč. Na sex placenej? Jo, ta myšlenka přišla. Jasně, že jo.…

2. část: Praha 708 Eliška stála před hotelem Golden Ring, kabát kolem těla sepnutý až ke krku, ale to, co ji pálilo, nebyl vítr. Byla to ta směšná karta s číslem 708, kterou pořád mačkala v dlani. V duchu se smála sama sobě. Tohle přece dělají jen hrdinky z filmů nebo zoufalé romány… ne ona. Ne ta, co se bála jít do fitka kvůli přímému pohledu do zrcadla. Zvedla oči. Nadechla se. A prošla…

Zatímco spíš“ – 1. část: Noční smena Říká se, že se to stalo každému, kdo čte tyto řádky. A komu ne… s velkou pravděpodobností se mu to stane. Protože jednou v životě… nebo dvakrát, pokud máš štěstí, přijde noc, kdy všechno v tobě říká „ne“, ale tělo už dávno křičí „ano“. A rozum? Ten sedí v rohu a drží hubu. Bylo to obyčejné město. Obyčejný bar. A jedna obyčejná noc, která měla skončit ginem a…

Povídka: „Tři vteřiny před deštěm“ aneb Slow-burn erotika s vůní deště a ženskou dominancí“ Stála na balkoně jen v košili, kterou měl ještě před týdnem na sobě on. Byla jí dlouhá – ale jen tak akorát, aby se svět ptal, co je pod ní. A on… on právě otevřel dveře. „To jsi ty?“ řekla bez otočení. Hlas jako by jí vyšel z klíční kosti. Jemný, ale s tím chvěním, co nevzniká zimou. „Já. Ale můžeš…