Romány - Erotické povídky

Kapitola 9: Anatomie svádění Probuzení bylo jako vynoření z hlubin ledového Temže. Když jsem otevřela oči, nebyla jsem v přístavní špíně, ale v pokoji, který voněl levandulí a drahým voskem. Moje kůže byla čistá vlasy, kdysi zacuchané a plné prachu, byly vyčesané do úhledného účesu, který mi napínal pokožku na spáncích. Stála jsem uprostřed místnosti, bosá na měkkém koberci. Cítila jsem na sobě…

Kapitola 8: Hedvábná pouta Probuzení nebylo náhlé. Bylo to pomalé, bolestivé dralo se z hlubin nevědomí jako tonoucí z hladiny. První, co jsem cítila, byl nepříjemný, lepkavý pocit na kůži. Byla jsem zpocená, košile se mi lepila na tělo a v hlavě mi bušilo jako v kovárně. Horečka mě pálila v očích, kdykoliv jsem se je pokusila otevřít. Když se mi to konečně podařilo, obraz se mi mlžil. Ležela…

předchozí díly zde Díky za lajky, komentáře nebo i kredity 😉 Tma v mém Boxu už dávno nebyla nepřítel. Byla to konejšivá, sametová peřina, která spolehlivě tlumila poslední zbytky mé lidské existence. Ale po velkolepém úspěchu „Grand Openingu“ se v tom tichu začalo rodit něco nového. Neklid. Nebyl to však neklid v mé prázdné, vymyté hlavě – ta byla stále dokonale vyhlazená Tomášovým hypnotickým…

Ticho pod hladinou Sledovala jsem to z bezpečné vzdálenosti, schoulená v ústí jedné z vedlejších uliček, kde mě stíny zdí chránily před ostrým světlem ohně. Ten požár už dávno nebyl jen Rookovým trestem; byla to apokalypsa, která zachvátila Londýn. Plameny, které se zpočátku zdály být jen drobnou jiskrou v jeho pracovně, teď s nenasytností olizovaly trámy a přeskakovaly z jedné nakloněné střechy…

Kapitola 5: Labutí píseň Rook byl té noci opět v hlubokém, polomrtvém spánku, omámený brandy a hustým, sladkým kouřem z dýmky, kterou v poslední době neustále kouřil, aby zahnal strach z věřitelů, kteří čím dál častěji bušili na jeho dveře. Věděla jsem, že je to má jediná šance. Vězení však nebyly jen zamčené dveře – byly to i oči ostatních. Služebnictvo žilo v neustálém strachu; věděli, že pokud…

Večer byl dusný. Otevřená okna byla jedinou obranou proti horkému vzduchu, který se líně převaloval mezi domy. Stála na balkoně opřená o zábradlí. Na sobě měla jen lehké hedvábné tílko a krátké saténové šortky. Ne proto, aby ho provokovala. Alespoň to si opakovala. Když zvedla oči, už tam byl. Lokty opřené o parapet, rukávy košile vyhrnuté k předloktím. Díval se přímo na ni. Ne nestydatě.…

Kuličky III Sobota pět hodin ráno , odemykám dveře od čekárny a vstupuji do předordinace a odemykám i dveře od ordinace. Vstupuji do ordinace a klekám si na zem a koukám se pod skříně a stoly ,zda tam někde nejsou zakutálené moje Venušiny kuličky ze včerejška , nikde je nevidím ,tak je paní doktorka Hanka někam uklidila a snad my je dnes vrátí , máme spolu dvanáctihodinovou pohotovost.…

„Dny splývaly v nekonečnou šedou řadu, ale noc se stala vězením, ze kterého nebylo úniku. Každý večer, jakmile dům utichl a stíny se prodloužily, jsem se stávala jen tichým svědkem své vlastní zkázy. Rook se vracel každou noc a s každou další návštěvou ze mě vyprchával poslední zbytek naděje, že mé utrpení někdy skončí. Časem jsem se naučila vypnout mysl a nechat svou duši kdesi v koutě, zatímco…

Kapitola 3: Hořká příchuť obchodu. „Seděla jsem na kraji postele, sevřená v tuhé uniformě, a čekala na nevyhnutelné. Když se dveře konečně otevřely, nestál tam on, ale starší komorná s tváří jako vytesanou z kamene. Dívala se kamsi nad mou hlavu, jako bych pro ni ani nebyla živou bytostí. ‚Jdi do pracovny. Okamžitě,‘ vyštěkla bez jediného vysvětlení. ‚A snaž se nevypadat tak žalostně. Pán nemá…